Tato básnická sbírka byla vydána roku 1931 a je v pořadí třetím souborem od tohoto autora. Jako všechny sbírky z počátku tvorby je pesimistického rázu - do veršů se promítá ztráta naděje a iluzí, dospění, strach ze smrti, nicoty a rozkladu. Velmi silně se zde projevuje beznaděj nad osudem člověka - Halas si tísnivě uvědomuje, že každý z nás má vymezen určitý čas a ať dělá, co dělá, není schopen ho prodloužit.
